Tak se blíží konec roku 2022 a já se ohlížím zpátky jaký to vlastně byl rok. Začátek roku byl ve znamení euforie a super stavu, tak jsem věřil, že jsem si s nemocí poradil, byl jsem nabit velikým optimismem. Bohužel, jak je u této nemoci zvykem, euforii střídá docela tvrdý pád. A to se mi stalo s příchodem jara, kdy jsem to chtěl totálně zabalit, naštěstí mám okolo sebe dost lidí, kteří už o mě a mé nemoci hodně ví a vědí, jak reagovat. Na jaře jsem se cítil fakt mizerně a balancoval jsem jenom na hraně mezi bytím a nebytím. Jak jistě víte tohle je opravdu hodně tenká hrana. Byl jsem pro okolí dost nesnesitelný, ale dostalo se mi nakonec ode všech mimořádné pomoci, jak od mé doktorky, tak terapeutky, a hlavně od manželky a kamarádů. Opravdu to jaro bylo nesnesitelné.
Dost silně jsem uvažoval o hospitalizaci buď v Bohnicích anebo Beřkovicích. Měl jsem strach, abych neublížil někomu z okolí, o sobě neuvažuji. Ale jak říkám lidé okolo mě dělali vše, proto abych to překonal. No a jak jsem psal, tak jsem v rámci hledání úniku z téhle krize našel cvičení nebo spíše posilování. Od začátku jsem se do toho tak zažral, že i hlasy a vidiny se lepšily, stejně tak i má nálada. Na chvilku jsem si připadal zdravý, což byl a je nádherný pocit. Stále se snažím cvičit, když čas a zdravotní stav dovolí, vypadá to, že zase mám vše pod kontrolou.
Rok se s rokem sešel a jsem stále mezi vámi, ale je fakt, že to stojí mnoho sil mě a moje okolí. Tak snad vyjdeme do toho Nového roku tou správnou nohou a opět budete moci sledovat mé osudy a můj průběh nemoci. Všem přeji pevné nervy a bojujeme dále.
PS: Zvláštní poděkování patří
Alena Blahůšková – psychiatr
Andrea Vohradská – terapeutka
Alena Hýsková – manželka
Janička Hýsková – dcera
Kamarádů a kamarádkám
A všem, kdo mi drží palce.