Tak je únor 2022 a moje stavy se opravdu zlepšily. Vypadá to, že léky skutečně zabraly i moje okolí si všimlo změny k lepšímu. Ono je to také tím, že mám okolo sebe skvělé lidi, kteří mě mají rádi a já je. To mě moc pomáhá vše zvládat. Nejšťastnější je manželka, která si se mnou na podzim opravdu užila své. Ale společnými silami a za velkého přispění kamaráda Tomáše, jsme tu nelehkou dobu zvládli.
Můj stav se, až na nějaké výkyvy, dá popsat tak, jako když ztlumíte rádio a vypnete televizi, hlasy jsou jenom v pozadí a vidiny a sny nejsou tak živé. Návaly vzteku také polevily. Takže rok začíná velkou úlevou jak pro mě, tak pro mé okolí, a tak si snažím užít každou chvilku tohoto stavu.
Najednou mám hodně plánů do budoucna. Hlavně na podzim, kdy, věřte nevěřte, pokud se nic, nestane budu slavit 60tiny. Teď, když je člověku lépe a ohlíží se zpátky tak nevěří, že se dá zvládnout i taková drsná nemoc. Tak pro všechny, co čtou tyto stránky bude zase alespoň na nějakou dobu dobře. Hlavně to chce opravdu dodržovat lékový režim a hledat pomoc u lidí, kteří jsou ochotni pomoct, jak na profesionální úrovni, tak třeba jen slovem. Mám obrovskou kliku, že takové lidi mám ve svém okolí.
Ať už je to MUDr. Alena Blahůšková, moje žena shodou okolností také Alena (asi to jméno nosí štěstí), tak dcera Janička s přítelem, moje terapeutka Andrea Vohradská (taky začíná na A) a v neposlední řadě Tomáš, který vnese do mé nemoci chlapský náhled. Je pravda, že za tu dobu, co s nemocí válčím se vykrystalizovali lidé okolo mě, někteří to nezvládli (což jim nevyčítám) a odešli z mého života a někteří naopak přibyli, za což jsem moc šťastný.
Toto se stává i zdravým lidem, ale my nemocní jsme trochu více citliví na změny. Tak závěrem…držte mi palce a na oplátku držím palce já vám, ať už máte trápení jakékoli.