Chtěl bych napsat pár řádků, vyjádřit svůj obdiv a poděkování několika lidem, kteří si to zaslouží.Je to příběh obyčejného kluka, který miloval fotbal, florbal a počítače.
V prosinci 2006 začal můj příběh o mém synovi „Davidu Faldusovi“, kterého obdivuji a strašně si ho vážím, za jeho obrovskou bojovnost a vytrvalost s jakou bojoval se zákeřnou nemocí.
Na fotbalovém turnaji v prosinci 2006 nešťastně spadl na ruku, která otekla. Nic vážného, jenom veliký otok a modřina, jenže otok neustupoval, a tak po několika vyšetřeních bylo rozhodnuto v březnu o operaci otoku. V rámci předoperačních vyšetřeních v nemocnici lékaři pojali podezření, že to není obyčejná modřina a převezli Davida do Fakultní nemocnice Motol, kde nám oznámili, že se jedná o rabdomyosarkom, zhoubný nádor měkkých tkání“, který zasáhl celou pravou paži. Byl to obrovský šok jak pro nás rodiče, tak především pro Davida, který se strašně těšil,ažzačne zase hrát fotbal. Po počátečním šoku jsme vyhlásili rakovině válku, a jelikož byl David velký sportovec, převedli jsme to na fotbalový zápas. Nádor do té doby vyhrával, ale byli jsme rozhodnuti nejprve vyrovnat skóre a pak zvítězit. Od začátku jsme od doktorů věděli, jak těžký zápas nás čeká.
Zde začíná dlouhý příběh nás rodičů a Davida a můj obrovský obdiv k mému synovi, který začal bojovat jako lev a rvát se se svojí nemocí. S obrovskou zarputilostí začal porážet zhoubný nádor, i když dostával pořádné rány, hlavně psychického rázu. S těmi fyzickými, v podobě nekonečné řady chemoterapií a ozařování, se vypořádával skvěle.
První velká přišla hned v roce 2007 na podzim, když jeho veliká kamarádka Kristýnka, která se s ním léčila, zákeřné nemoci podlehla. Nikdo si nedokáže představit, co se v tu chvíli odehrává v dětské duši, ale pořád bojoval a nechtěl dát nemoci šanci.
Další rána přišla na jaře 2008, kdy nemoci podlehl jeho starší kamarád Petr, který za ním jezdil domů na kole i přes jeho nemoc. Byl to vynikající sportovec. Přes všechny tyto okolnosti ale stále bojoval! V červnu 2008 všechno nasvědčovalo tomu, že náš boj bude vítězný a zase z něj bude obyčejný kluk, který si bude moct užívat života plnými doušky.
Bohužel v říjnu téhož roku nás postihly další problémy a v listopadu lékaři diagnostikovali znovu nádor tentokrát na slinivce. Náš boj začal zase od začátku. Následovaly další chemoterapie a ozařování. Bojoval jako lev a bil se s nemocí.
Za tohle si svého syna strašně vážím, za jeho bojovnost a elán, se kterým šel do boje. Vše bylo o to těžší, že je mu tehdy bylo teprve 13, ale už si prošel peklem.
Davide!!! Strašně moc tě obdivuji, velice si tě vážím, budeme bojovat a doufám, že zase vyhrajeme!! Říkal jsme si.
Dopadlo to bohužel smutně a Davídek 17.10.2009 zákeřné nemoci podlehl!!!!
Velké díky patří mnoha lidem
Tito lidé nejsou nikdo jiný než učitelé ze Základní školy Jana Ámose Komenského v Novém Strašecí v čele s ředitelem Mgr. Stanislavem Hajným.
Když byl u Davida poprvé zjištěn zhoubný nádor, chodil do páté třídy, a jelikož jsme věděli, že nebude moct navštěvovat školu, šli jsme za panem ředitelem Hajným, vysvětlit situaci. Velice nás překvapilo, s jakou ochotou a velikou podporou jsme se setkali. Pan ředitel neváhal a hned nám nabídl, možnost abychom nepřerušovat školu, že učitelé budou chodit Davida doučovat domů. Pane řediteli – děkujeme!!!
V té době byla třídní učitelkou paniLažanová, kterou jsme požádali, zda by doučovala Davida ve chvílích svého volna. Velmi mile nás překvapilo, s jakou ochotou a samozřejmostí souhlasila.Paníučitelko – děkujeme!!!
Po nástupu do šesté třídy se stal třídním učitelem pan Chochola, pro kterého byla samozřejmost, že bude chodit Davida doučovat a s ním i paní učitelka Pašavová, paní učitelka Černá, paní učitelka Růžičková a pan učitel Linke, kteří to vzali také, jako samozřejmou věc. Ale není to samozřejmá věc. Jelikož jsme věděli z Fakultní nemocnice Motol, jak se chovají učitelé na jiných školách, byli jsme velmi mile překvapeni jejich ochotou, s jakou tento úkol vzali. Páni učitelé a paní učitelky – děkujeme!!!
Před návratem nemoci David začal normálně navštěvovat už sedmou třídu, ale musel znovu docházku přerušit. Opět jsme šli za panem ředitelem, který prohlásil, že školu nemáme přerušovat a požádal učitele, jestli budou ochotni chodit opět na doučování. Zase jsme se setkali s obrovskou ochotou. V průběhu léčby jsme byli nuceni ve spolupráci se školou upravit návštěvy učitelů kvůli riziku infekce pouze na tři. Paní učitelku Lažanovou, pana učitele Chocholu a pana učitele Linkeho, kteří na sebe vzali břímě toho, že doučují i předměty, které normálně neučili a museli spolupracovat s ostatními učiteli. Na úkor svého volna tak chodili doučovat našeho syna.Ještě jednou – děkujeme!!!
Tímto bychom jako rodiče chtěli všem moc poděkovat, za Vaši podporu i za to, že se David mohl učit a nemusel přerušovat školní docházku.
Děkujeme. Rodiče Davida