Hezký květen roku 2021 přátelé, delší dobu jsem nepsal, ale měl jsem důvod k odmlčení. Musím se s Vámi podělit o pár věcí které se udály od posledního mého příspěvku.
Ta nejdůležitější věc se týká mé nemoci. Schizofrenie se rozjela docela na plné obrátky a od nějakého podzimu minulého roku je dost markantní zhoršení. Stavy se rychle střídaly. Těžká depresivní porucha přecházela do stavu naprostých halucinací, kde převládaly hlasy nabádající k sebepoškození a myšlenkám na sebevraždu. Mému stavu nepřispěla ani dlouhá zima, kdy se deprese umocňují. A také nepřispěla covidová epidemie, kdy, ač člověk chce, nebo ne, strach byl.
S MUDr. Blahůškovou jsme nasadili léčbu novými injekcemi „Abilify maitena“ a nový lék Asduter, oba léky jsou cíleně zaměřeny na zvládnutí halucinací jak sluchových, tak vjemových. Po určité době, zhruba měsíci, bylo znát mírné zlepšení. Ovšem pak přišly vánoční svátky a s nimi jsem upadal stále častěji do depresí. Měl jsem tendenci si navyšovat dávky léků, které vedly málem až ke kolapsovým stavům. Ale i přesto jsem dokázal stále fungovat v nějaké přijatelné rovině. Těšil jsem se na nový rok, že snad bude lépe. Bohužel se tak nestalo.
Ten začal dost nešťastně. Nějak se ni nedařilo dát dohromady. Do toho všeho nám omarodil Alči otec. Byl několikrát hospitalizován a z poslední hospitalizace přijel nakažený covidem, takže se nás epidemie dotkla plnou silou. Během pár dnů se nakazila manželka a začal kolotoč. V té době jsem na tam nebyl psychicky vůbec dobře, a ještě se přidal strach o Alču, tchána a sám o sebe. Tchán opět skončil v nemocnici, kde už byl připojen na kyslík. Doma bojovala Alča s nákazou, já měl 14 dní karanténu, a i přesto, že mi bylo děsně zle psychicky, jsem stále fungoval. Nákaza se mě nějak nevysvětlitelně vyhnula, tak jsem mohl být Alče oporou. A pak přišla rána, tchán umírá a na mě bylo zařídit vše okolo pohřbu. Ještě horší na tom bylo, že umřel přesně na den stejně, jako můj otec před rokem, tak si dovedete představit v jakém stavu jsem fungoval. Hlasy v té době byly opravdu nesnesitelné. Ale zakousl jsem se a řekl si „dokážeš to“. Takže jsem vše vyřídil a Alča s babi byly šťastné, že jsem to zvládl. Já jsem po karanténě šel znovu do práce a manželka na tom byla lépe. Bylo to pro ni těžké období, přijít o otce a potýkat se s nemocí. Když už se zdálo, že máme vyhráno, manželku postihl post-covidový syndrom, jak ho nazvali doktoři. Dostala zánět močového měchýře a ledvin. Dost si vytrpěla ale byla statečná čímž nevědomky dodávala sílu i mě, abych se rval. Když se zdravotní situace u manželky uklidnila, tak přišla rána finanční, což mě úplně odrovnalo a myšlenky na sebevraždu byly na denním pořádku. Teď se vše snad vrací do normálu tak nám držte palce.
Jo ještě jednu věc bych chtěl napsat a to, že jsem se nechal očkovat proti covidu. Zatím mám jednu dávku a bez problémů.