Dnes, kdy je výročí skonu Davídka, mají lidé starosti, jak se učit s dětmi v rámci výuky z domu. Rád bych popsal naší zkušenost s distanční výukou. Jelikož David nemohl navštěvovat školu, tak byla výuka na nás ve spolupráci s učiteli. V té době se ještě nedal použít internet k vyučování online a ani nikdo na tuto možnost nebyl připraven. Takže tíha učení byla na nás rodičích, což trvalo bezmála tři roky. David byl tak nadaným žákem, že výuku dával na jedničky. Bohužel jsme byli limitováni jeho stavem po chemoterapiích a následně stavem po ozařování. Naštěstí měl i výuku v Motole, ale ruku na srdce, tam mu nebylo moc dobře. Internet u nás nahrazovali učitelé, kteří, když mu bylo dobře, přišli domů za ním. Jak jsem se zmínil v Poděkování, šlo o tři učitele, jinak veškerá výuka ležela na mně a manželce, což bylo dost náročné, a proto jsem se dokázal vcítit do role rodičů, když jim zavřeli školy. U nás to probíhalo na etapy a vždy jenom, když Davidovi bylo dobře. S manželkou jsme měli rozdělené úlohy a snažili jsme se o to, aby nezanedbal školu. Byl částečně klasifikovaný, protože zpěv a podobné předměty jsme opravdu nedávali. Jeho výsledky, i přesto všechno, byly nadprůměrné. Nejvíc ho bavila matematika a angličtina, kterou využil, když jsme se na 4 dny dostali do Paříže, protože jeho obrovské přání bylo letět letadlem. Ve spolupráci s Motolem a za obrovského přispění učitelského sboru, jsme mohli tuto cestu podniknout. Ještě jednou bych touto cestou chtěl poděkovat sboru učitelů v čele s panem ředitelem. Tak to je asi tak všechno o tom jak probíhala výuka u nás a snad vzor pro všechny rodiče, co se musí nějakou dobu doma s dětmi učit. Je to těžké, ale buďte rádi, když jsou děti zdravé. A vzkaz pro ty, kdo se potýkají s nemocí dítěte, neházejte flintu do žita, vše se dá zvládnout, hlavně v dnešní době internetu a programů na výuku na dálku. Děti vám budou jednou vděčni, že jste je neodstřihli od školy a styku s učiteli.
